JAN SCOTUS ERIUGENA (asi 810-877) je první samostatný myslitel, který se objevil po čtyřech stech padesáti letech, jež uplynuly od smrti svatého Augustina; je to středověký osvícenec, který si troufal čelit rozumem církevní autoritě a prohlásit, že je ochoten se jí podřídit.jen pokud neodporuje rozumu Přeložil do latiny knihy, připisované Dionysiovi Areopagitovi (Pseudodionysiovi), a hodně nasákl jeho mystikou: jeho racionalismus se tedy nikterak nepodobá vědeckému racionalismu dnešnímu. Byl nejcharakterističtějším představitelem středověkého realismu (viz Universalie), myslitelem, který vyvodil nejkrajnější důsledky z platónského – nebo v jeho případě spíš novoplatónského – učení o říši idejí. Učil jasně a nesmlouvavě, že idea – nebo, jak se ve středověku říkalo, universale či obecný pojem – je opravdovější, skutečnější než jednotlivá věc, již označuje; má dokonce tím víc reality, tím víc skutečného bytí, čím je obecnější. Pojem stolu tedy je reálnější než stůl, na němž píši, pojem nábytku je reálnější než pojem stolu, pojem věci je reálnější než pojem nábytku a tak dál až k Bohu, který je ze všeho nejreálnější; jeho logický rozsah je nekonečný, jeho obsah je rovný nule; právě tak tomu bylo u Plotina (viz Novoplatónství). I vidíme, že všechny věci ústí v Bohu cestou logické abstrakce (regressus); a naopak všechny věci tohoto světa vyzařují z Boha po stupních logické determinace (egressus). Vznik světa tedy je samovývoj logického pojmu; ne nadarmo studoval Hegel teologii. Bůh, tento prázdný logický pojem, je ideál jednoty a klidu; Eriugena ho nazývá nestvořenou netvořící přírodou; je sám sobě nepoznatelný. Obecné ideje, jež z něho vycházejí, je stvořená tvořící příroda, a náš svět, který je těmito ideami uskutečňován, je příroda stvořená netvořící. Tyto tři druhy přírody odpovídají třem božským osobám otce, syna a ducha svatého. To ovšem znamená, že náš bídný stvořený svět není od svých tvůrčích zdrojů nikterak metafyzicky oddělen a že s nimi naopak tvoří božskou jednotu: Eriugena byl tedy panteista.

Tři sta let po jeho smrti byly jeho spisy, zvláště ústřední dílo O rozdělení přírody, zavrženy papežem a spáleny. Pro tento církevní zákaz byl Eriugena čten a rozšiřován tím horlivěji.


[BACK]